Řízení sportovního tréninku III.

29.06.2010

Interakce I.

Realizační činnosti v trenérské práci mají povahu interakce, která zahrnuje vše (vědomé i nevědomé), co se děje mezi trenérem a sportovcem či sportovci a dalšími účastníky sportu. Vnější pozorovatelná a poznatelná stránka těchto vztahů se projevuje jako chování trenéra, sportovců, funkcionářů a dalších.

Přestože výzkumy interakce přinášejí nové poznatky, umožňující zlepšit efektivnost trenérské práce, hlubší zkoumání je dosud v počátku. Nejčastěji se výzkum zakládá na pedagogickém pozorování pomocí tzv. kategoriálního systému (původně např. Flanders 1967, později další odvozené systémy, přehled viz např. Dobrý a kol. 1997). Jeho snahou je rozkládat zjevné projevy chování trenéra i sportovců do typů projevů (např. instrukce, ukázka, zpětná informace, korekce, sledování, recepce, posuzování aj.) a tyto projevy kvantitativně sledovat a kvalitativně hodnotit, včetně např. porovnání mezi úspěšnými a méně úspěšnými trenéry.

Ze strany trenéra se interakce může týkat:

• vnímání, didaktického zaměření, typu instrukce, korekce, zpětné informace, posuzování a rozhodnutí,
• formy projevu: slovní, gesta, neverbální, pohyby (dopomoc),
• postojů s různým stupněm stimulace (příkaz, doporučení),
• konkrétnosti vyjadřování obsahu (je vyjádřen nebo není).

Předmětem interakce mohou být cvičení (pokyny, hodnocení), organizační nebo přípravná činnost (organizační pokyny) a pedagogické požadavky (kázeň, zaměření pozornosti).

Tréninkovou činnost je nutné nejen dobře připravit a zorganizovat, trenér sportovce instruuje, opravuje, hodnotí, předvádí provedení, povzbuzuje, chválí a třeba i trestá. Jeho činnost přitom spočívá ve:

• slovních i neverbálních projevech,
• možnosti předvést cvičení,
• sledování.

Řízení tréninku má z velké části povahu komunikace mezi sdělujícím a příjemcem. Trenér by si měl být vědom toho, co komunikace obnáší, bez ní lze stěží mluvit o promyšlené řídicí činnosti. Komunikaci lze vysvětlit jako:

• vyjádření určitého záměru, tj. sdělování informací,
• naslouchání, tj. přijímání informací,
• neverbální vyjadřování a chápání.

Ačkoliv komunikace ve sportu je mnohostranná, nejvíce hovoří trenér. Snaží se většinou vyjádřit a sdělit požadavky na činnost svěřenců. Přitom musí být věcný, nemluvit zbytečně, vyhýbat se informacím bez věcného obsahu.

Důležité je rovněž sledovat, jak jsou sdělení pochopena a přijata a zda jsou uplatněna. Je prokázáno, že máme tendenci poslouchat jen „na půl ucha“, ačkoliv téměř polovina všech komunikací se přičítá naslouchání. Trenér by se měl snažit vnímat signály od svých svěřenců, současně odstraňovat rušivé momenty z prostředí tréninku a usilovat o to, aby sám pochopil podstatné informace.

Do neverbální komunikace patří nejen pohyby, které nejsou součástí motorického úkolu, ale i způsob, jakým se projevují. I fyzické vzezření může hrát určitou roli, dále držení těla (šampióni se drží zpříma, svěšená hlava signalizuje rezignaci atd.). Patří sem i gestikulace (naznačuje temperament), povzbuzující dotyky, výrazy obličeje vyjadřující prožívané emoce (zájem, pohrdání, překvapení, nevraživost, podezření aj.). Např. úzkostný trenér může přenést svoji emoci na sportovce.

Určitou roli v neverbální komunikaci může hrát i „vzdálenost“ mezi trenérem a sportovcem. Mluví-li se v tomto duchu o zónách blízkosti - intimita, přátelství, známí -‚ patří trenér nejspíše do třetí skupiny. Trenér totiž je a není členem skupiny, není totiž na všech činnostech a interakcích skupiny vždy účasten. Rovněž odstup sportovce od trenéra je signálem něčeho.

V průběhu soutěže probíhá vzájemná komunikace za velkého psychického napětí, daného vývojem závodu či utkání. Sportovec v této situaci není schopen vnímat obsáhlé a složité informace, byť se vztahují k probíhající činnosti. Komunikace se proto musí omezit na informace jasné, stručné a maximálně srozumitelné. Jsou navíc podávány v krátkém časovém úseku, proto se musejí vztahovat k dalšímu vývoji činnosti. Rozbor toho, co se stalo, nemá v dané chvíli význam a pouze zabírá vymezený čas a často sklouzne k výčitkám. Jedině informace zaměřené na ovlivnění dalšího průběhu sportovní činnosti mohou pozitivně ovlivnit stav a výkon sportovce.

V příštích částech: Role trenéra, Technologie řízení, Plánování,...

Autor: Josef Dovalil a kolektiv
Zdroj: Výkon a trénink ve sportu
Obrázky: Internet
Upravil a vložil: Dostál

Diskutovat k tomuto tématu můžete zde.

Předešlá část: Řízení sportovního tréninku II.